Časté otázky dětí k psychologické péči

Klinický psycholog je člověk, který rozumí tomu, jak lidé přemýšlejí, co cítí a proč se někdy chovají určitým způsobem.

Pracuje ve zdravotnictví, ale není lékař. Zajímá ho hlavně to, co se děje uvnitř tebe – jak se cítíš, co tě trápí, co ti jde snadno a co je pro tebe těžší. Také zjišťuje, jak tvoje psychika ovlivňuje tvoje zdraví a každodenní život.

Může si s tebou povídat, hrát si, ukazovat ti obrázky nebo ti zadávat různé úkoly. Díky tomu se snaží lépe pochopit, co se děje a co by ti mohlo pomoci.

Trochu připomíná detektiva. Nehledá ale viníka – hledá způsob, jak ti některé věci usnadnit.

Ne, nejsi blázen.

K psychologovi chodí děti z různých důvodů. Někdy je něco trápí, bývají smutné, mají strach, rychle se rozzlobí, špatně se soustředí nebo se jim nedaří ve škole nebo s kamarády tak, jak by chtěly. Jindy se jim stalo něco těžkého nebo si potřebují s někým v klidu popovídat.

Někdy návštěvu psychologa doporučí lékař nebo škola. Ne proto, že by s tebou bylo něco špatně, ale protože si všimli, že je pro tebe něco náročné, a chtějí ti pomoci.

Návštěva psychologa není trest a neznamená, že jsi něco provedl nebo provedla. Psycholog se bude snažit pochopit, co prožíváš, co ti jde a s čím bys potřeboval nebo potřebovala pomoci.

Je to trochu jako navštívit někoho, kdo se dobře vyzná v pocitech, myšlenkách a starostech. Společně budete hledat způsob, aby pro tebe byly některé věci snazší.

Než začneme, všechno ti postupně vysvětlíme. Řekneme ti, proč ses k nám přišel nebo přišla podívat, co spolu budeme dělat a přibližně jak dlouho návštěva potrvá.

Můžeš se kdykoli zeptat na cokoli, čemu nerozumíš. Když budeš chtít, vysvětlíme ti to jinými slovy.

Také ti řekneme, kdo se dozví, o čem jsme spolu mluvili a co bude následovat potom.

Když ti něco nebude příjemné, budeš potřebovat chvilku pauzu nebo si nebudeš jistý či jistá, můžeš nám to říct. Budeme postupovat tak, abys věděl nebo věděla, co se právě děje.

Přijdeš k nám do ambulance, která vypadá spíš jako klidná pracovna. Najdeš tu stůl, židle, různé pomůcky a také hračky. S menšími dětmi někdy pracujeme u stolku nebo na koberci.

Ještě před návštěvou se můžeš podívat na fotografie našich prostor i lidí, se kterými se u nás můžeš potkat.

Až přijdeš, budeš mít čas se rozhlédnout. Nejdřív ti vysvětlíme, co budeme dělat a jak bude návštěva probíhat. Kdykoli se můžeš na něco zeptat nebo říct, že něčemu nerozumíš.

Rodič může být podle situace s námi v místnosti nebo počkat v čekárně hned vedle.

Můžeš si s sebou přinést oblíbenou hračku, plyšáka nebo jinou věc, kterou máš rád. Není to ale nutné.

Všechno budeme dělat postupně a předem ti řekneme, co bude následovat.

Nejdřív si spolu chvíli popovídáme. Můžeš mi říct, co tě baví, co ti jde a co je pro tebe někdy těžké nebo nepříjemné. Nemusíš mi říct všechno hned — můžeme postupovat pomalu.

Potom budeme dělat různé úkoly. Některé připomínají hry nebo hlavolamy. Budeme třeba skládat, kreslit, hledat obrázky, něco si pamatovat nebo odpovídat na otázky. Něco ti půjde snadno a něco může být těžší. Nejde ale o známky ani o to, kdo vyhraje. Naší snahou je porouzmět tomu jak se diváš na svět a jak mu rozumíš. 

Když jsi menší, můžeme si také hrát. I při hře můžu poznat, co ti pomáhá, co tě trápí a jak bychom ti mohli některé věci usnadnit.

Kdykoli se můžeš na něco zeptat, říct, že něčemu nerozumíš, nebo požádat o pauzu. Všechno ti předem vysvětlím, abys věděl nebo věděla, co právě děláme a proč.

Záleží na tom, co spolu potřebujeme zjistit. Někdy je toho víc, jindy méně. Důležité je také to, co je podle tebe těžké a s čím bys chtěl nebo chtěla pomoct.

Většinou se uvidíme alespoň dvakrát. Celkem může vyšetření trvat přibližně dvě až šest hodin, ale rozdělíme ho do několika setkání. Nemusíš tedy všechno zvládnout najednou.

Když jsi menší nebo se rychleji unavíš, budeme pracovat po kratších částech a uděláme si přestávky. Chceme poznat, co opravdu umíš a jak přemýšlíš, ne jen to, jak se ti daří, když už jsi unavený nebo unavená.

Někdy se můžeme sejít znovu i po delší době, abychom zjistili, jak se věci mění, když rosteš. Hned na začátku ti řekneme, kolik setkání přibližně plánujeme, abys věděl nebo věděla, co tě čeká.

Vyšetření u psychologa nebolí. Budeme si povídat, hrát nebo dělat různé úkoly

Některé úkoly mohou být těžší a někdy se budeme bavit také o věcech, které tě trápí nebo jsou ti nepříjemné. Můžeš se proto cítit unaveně, smutně nebo nejistě. Kdykoli nám to můžeš říct, zeptat se, co bude dál, nebo požádat o přestávku.

Budeme postupovat krok za krokem a nic nemusíš zvládnout dokonale. Nejde o soutěž ani o známky — opravdu nemáme tajnou tabulku, do které zapisujeme, kdo byl nejlepší.

Rodič, nebo pro tebe někdo blízký přijde s tebou a zůstane po celou dobu nablízku.

Na začátku si můžeme chvíli povídat všichni společně – ty, rodič a psycholog. Vysvětlíme ti, co budeme dělat a co tě čeká.

Potom si možná budeme chvíli povídat nebo pracovat jen spolu. Pomůže nám to lépe tě poznat a zjistit, co si myslíš ty. Rodič bude mezitím čekat hned vedle a můžeš za ním kdykoli přijít.

S menšími dětmi bývá rodič často přímo v místnosti. Pokud nebudeš chtít zůstat bez něj, řekni nám to. Můžeme začít společně a domluvit se tak, aby ti to vyhovovalo.

Ne, propadnout nemůžeš. Tohle není zkoušení ve škole a nedostaneš žádnou známku.

Některým úkolům se sice říká testy, ale vypadají jinak než školní písemka. Můžeš třeba řešit hlavolamy, skládat obrázky, kreslit, něco si pamatovat nebo odpovídat na otázky. Některé úkoly připomínají hru, jiné mohou být trochu záludné.

Nejde o to zjistit, jestli jsi dobrý nebo špatný. Chceme poznat, jak přemýšlíš, co ti jde snadno a s čím bys mohl nebo mohla potřebovat pomoc.

Úkoly často začínají jednoduše a postupně jsou těžší. Je úplně normální, že se časem dostaneme k úkolu, který už nezvládneš nebo u kterého nebudeš znát odpověď. Právě tak jsou testy vytvořené. Neznamená to, že jsi selhal nebo že je s tebou něco špatně.

Nemusíš mít všechno správně ani dokončit každý úkol. Když něco nevíš, můžeš to říct. Když budeš unavený nebo budeš potřebovat přestávku, řekni nám to také.

Test nemůžeš pokazit. Naším cílem není tě soudit, ale co nejlépe ti porozumět.

Můžeš mi říct cokoli, co je pro tebe důležité.

Můžeš mluvit o tom, co tě baví, co ti jde a z čeho máš radost. Ale také o tom, co je těžké, co tě štve, čeho se bojíš nebo co zatím neumíš dobře pojmenovat.

Můžeš mi říct třeba:

• že se ti sem nechtělo,
• že ti něco připadá nespravedlivé,
• že tě štvou rodiče, škola nebo kamarádi,
• že se za něco stydíš,
• že je ti smutno a nevíš proč,
• nebo něco, co ses dosud bál či bála někomu říct.

Nemusíš mluvit hezky ani hledat správná slova. Můžeš říct "nevím", chvíli mlčet nebo si nechat některé věci na později. Ty rozhoduješ, kolik toho chceš říct.

Nebudu tě hodnotit ani ti dávat známky. Budu se snažit pochopit, co prožíváš a co by ti mohlo pomoci.

Většina toho, co si řekneme, zůstane mezi námi. Kdybych se ale dozvěděl nebo dozvěděla, že ti někdo ubližuje nebo že je někdo v nebezpečí, budu muset požádat o pomoc dalšího dospělého. Pokud to půjde, nejdřív ti vysvětlím, co udělám a proč.

Ne, nemusíš.

Říkáš jen to, co říct chceš. Když se tě na něco zeptám a nebudeš o tom chtít mluvit, můžeš jednoduše říct: "O tomhle teď mluvit nechci." Nebudu se zlobit ani tě nutit.

Některé věci se říkají těžko a někdy potřebují čas. Můžeš si je nechat na příště nebo na chvíli, kdy mi budeš víc důvěřovat. Nemusíme nikam spěchat.

Nemusíš mít ani správná slova. Klidně můžeš říct: "Nevím, jak to popsat." Můžeme je hledat společně.

Je ale důležité, abys věděl nebo věděla jednu věc. Kdybych zjistil, že ti někdo ubližuje nebo že jsi ty či někdo jiný v nebezpečí, budu muset požádat o pomoc dalšího dospělého. Pokud to bude možné, nejdřív ti vysvětlím, co se bude dít a proč.

Čím víc mi toho řekneš, tím lépe ti můžu porozumět a pomoci. Nemusíš však říct všechno hned ani všechno najednou. Ty rozhoduješ, kdy a o čem chceš mluvit.

To je úplně v pořádku. Nemusíš hned vědět, co říct, ani začít mluvit o těžkých věcech.

Můžeme nejdřív mluvit o něčem jednoduchém, kreslit, hrát si nebo dělat úkoly. Můžeš také chvíli mlčet, říct "nevím" nebo "nevím, jak to popsat".

Nikam nespěcháme. Až se budeš cítit připravený nebo připravená, můžeme pokračovat.

Psycholog si někdy dělá poznámky, aby si pamatoval důležité věci a mohl lépe přemýšlet o tom, jak ti pomoci.

Nezapisuje ale každé tvoje slovo. Poznámky jsou součástí zdravotnické dokumentace a nemůže si je číst kdokoli. Pokud by si potřeboval něco nahrát, nebo vyfotit, tak se Tebe a Tvých rodičů dopŕedu zeptá. 

Když tě bude zajímat, co si psycholog zapisuje nebo proč, můžeš se ho na to kdykoli zeptat.

Může se to stát a není na tom nic špatného. Někdy jsou pocity silné a potřebují se nějak ukázat.

Když budeš smutný, rozzlobený nebo tě něco rozruší, můžeš mi to říct. Můžeme si dát pauzu, chvíli mlčet nebo společně vymyslet, co ti právě pomůže.

Nebudu se na tebe zlobit ani tě hodnotit. I pláč nebo vztek nám mohou pomoci lépe pochopit, co prožíváš.

Ano. A my to musíme brát vážně – není to jen zdvořilost.

Můžeš nám kdykoli říct, že tu nechceš být, že nechceš pokračovat nebo že potřebuješ přestávku. Je důležité, abychom věděli, jak se cítíš.

Společně zkusíme zjistit, co ti vadí. Možná něčemu nerozumíš, něco ti není příjemné nebo ses pro návštěvu nerozhodl či nerozhodla sám. Můžeme zpomalit, něco změnit nebo ti znovu vysvětlit, co se bude dít a proč.

Tvůj názor budeme brát vážně. O péči se někdy rozhoduje také společně s rodiči nebo dalšími dospělými, kteří za tebe odpovídají. I tehdy tě budeme poslouchat a budeme hledat postup, který zohlední také to, co si přeješ a co ti není příjemné.

Nemusíš předstírat, že je všechno v pořádku. Můžeš říct: "Nechci," "Potřebuji pauzu" nebo "Nejdřív mi to vysvětli." I nesouhlas je důležitá informace.

Výsledky vyšetření vysvětlíme tobě i tvým rodičům. Rodiče potřebují vědět hlavně to, co jsme zjistili, jak ti mohou pomoci a co navrhujeme dál.

Nebudeme jim ale vyprávět každé slovo, které jsi nám řekl nebo řekla. Předem si s tebou promluvíme o tom, co jim potřebujeme sdělit. Nebudeš se o tom dozvídat až od nich.

Výsledek může dostat také lékař, který tě k nám poslal nebo který na naši práci navazuje další péčí. Předáváme mu jen informace potřebné pro tvoji další léčbu.

Škole, učitelům, poradně ani jiným institucím výsledky sami neposíláme. Potřebujeme k tomu souhlas tvých rodičů a vˇždy budeme respektovat také tvůj názor a přání.

Existují jen výjimečné situace, kdy musíme některé informace předat podle zákona nebo proto, že je potřeba rychle chránit tebe či někoho dalšího. Když to bude možné, nejdřív ti řekneme, co uděláme a proč.

Když budeš mít obavu, že by se něco mohlo dozvědět někdo, komu to říct nechceš, řekni nám to. Společně si vysvětlíme, kdo může informace dostat a co mu budeme sdělovat.

Setkání nám pomůže lépe pochopit, co ti jde, co je pro tebe těžké a co by ti mohlo pomoci.

Po vyšetření ti vysvětlíme, co jsme zjistili. Promluvíme si také s rodiči a společně navrhneme, co bude dál. Někdy doporučíme další setkávání s psychologem, jindy pomoc jiného odborníka nebo změny doma či ve škole.

Může se také ukázat, že žádnou další péči nepotřebuješ a stačí několik doporučení.

Vždy ti řekneme, co navrhujeme a proč. Můžeš se ptát, říct svůj názor a zeptat se, co se bude dít dál. Cílem je najít způsob, aby pro tebe byly některé věci snazší a aby ti dospělí kolem tebe lépe rozuměli.