Časté otázky k poskytování KP peči

Klinický psycholog je zdravotnický pracovník se specializovanou odbornou způsobilostí v klinické psychologii. Zabývá se tím, jak psychické procesy, emoce, chování a vývoj souvisejí se zdravotním stavem a každodenním fungováním dítěte nebo dospělého

Provádí klinicko-psychologické vyšetření, posuzuje povahu a závažnost obtíží, může stanovit nebo upřesnit psychologickou diagnózu a doporučit další péči. Podle své kvalifikace také poskytuje psychoterapeutickou, poradenskou nebo rehabilitační péči.

U dětí se může zaměřovat například na potíže s pozorností, učením, emocemi, chováním, vývojem, vztahy nebo zvládáním zátěže. Nehodnotí pouze jednotlivý příznak, ale snaží se porozumět celkovému fungování dítěte v souvislosti s jeho věkem, vývojem, rodinným prostředím, školou a zdravotním stavem.

Klinický psycholog není psychiatr ani praktický lékař. Nepředepisuje léky, ale může s lékaři spolupracovat a doporučit další odborné vyšetření. Zároveň není školním psychologem ani pracovníkem pedagogicko-psychologické poradny; jeho úkolem je zdravotní a klinické posouzení, nikoli stanovování školských podpůrných opatření.

Cílem naší práce je co nejlépe porozumět Vašim obtížím, silným stránkám a potřebám v kontextu zdravotního stavu a navrhnout další smysluplný postup.

Tohle je otázka, kterou si klade skoro každý pacient a málokdo se ji odváží zeptat nahlas. 

Všichni tito odborníci mohou být součástí péče o duševní zdraví, liší se však svou kvalifikací, kompetencemi a mírou samostatnosti

Psycholog ve zdravotnictví vystudoval psychologii a získal odbornou způsobilost pro práci ve zdravotnictví. Zpravidla pokračuje ve specializačním vzdělávání v klinické psychologii a pracuje pod odborným dohledem klinického nebo dětského klinického psychologa. Může se podílet na vyšetření, poradenství, krizové péči, psychoterapii nebo rehabilitaci psychických funkcí v rozsahu své kvalifikace.

Klinický psycholog absolvoval specializační vzdělávání zakončené atestační zkouškou. Je samostatným zdravotnickým specialistou, který provádí klinicko-psychologickou diagnostiku, posuzuje psychický stav, stanovuje psychologické závěry a doporučuje další péči.

Psychoterapeut je odborník s dokončeným psychoterapeutickým výcvikem. Pomáhá prostřednictvím rozhovoru a dalších terapeutických postupů porozumět obtížím, zvládat náročné situace a postupně měnit prožívání, chování nebo vztahové vzorce. Psychoterapeutem může být klinický psycholog, psycholog ve zdravotnictví nebo jiný odborník s odpovídající kvalifikací. Psychoterapeutická péče nenahrazuje klinicko-psychologické vyšetření, pokud je potřeba diagnostika zdravotního stavu.

Zjednodušeně:

Psycholog ve zdravotnictví se připravuje na samostatnou specializovanou práci, klinický psycholog je atestovaný specialista a psychoterapeut se zaměřuje především na léčebnou práci prostřednictvím psychoterapie.

V našem zařízení se můžete setkat se všemi uvedenými odborníky. Bez ohledu na to, ke komu jste objednáni, probíhá péče v rámci jasně stanovených kompetencí a pod kvalifikovaným odborným vedením. Psychologové ve specializační přípravě mají zajištěný dohled zkušeného klinického psychologa a jednotlivé případy mohou být odborně konzultovány v týmu.

Nemusíte tedy sami rozpoznávat, který titul právě potřebujete. Odpovědnost za vhodné rozdělení péče, odborný dohled a návaznost jednotlivých služeb nese naše pracoviště.

Klinická psychologie i dětská klinická psychologie jsou obory, u kterých není doporučení lékaře zákonnou podmínkou — přijít můžete i bez ní.

V praxi ale žádanku obvykle vyžadujeme, a to zejména u dětí. Není to formalita: chceme, aby praktický lékař věděl, že dítě vstupuje do další péče, a mohl na ni navázat. Péče má fungovat jako jeden provázaný celek, ne jako několik oddělených linek.

Doporučení ze strany škol a školských poradenských zařízení bereme vážně — často je to právě škola nebo poradna, kdo si obtíží všimne jako první. Zároveň je ale důležité říct, co klinicko-psychologické vyšetření není. Není podmínkou pro to, aby škola dítěti nastavila podporu. A nenahrazuje péči školských poradenských služeb a zařízení — ta má své vlastní postupy a kompetence. My posuzujeme psychick´´ý stav a jeho dopad na zdravotní stav, popř. realizujeme návaznou psychoterapeutickou nebo neuropsychologickou péči. To je naše role a v ní jsme užiteční.

Pokud jde o akutní situaci, popř. vzniklý úraz hlavy - onemocnění mozku, ozvěte se nám a domluvíme se jak postupovat. V takových to případech zohledňujeme požadavek na akutnost potřebnosti péče. 

Aktuálně čekací doba na klinicko psychologické vyšetření je obvykle 5-6 měsíců. 

Co se týče psychoterapie, aktuálně jsou naše kapacity bohuˇžel obvykle plně vytížené.  

Na první návštěvu si přineste především

• kartičku zdravotní pojišťovny pacienta,
• doporučení nebo žádanku od lékaře, pokud ji máte,
• předchozí psychologické, psychiatrické, neurologické nebo jiné důležité lékařské zprávy,
• seznam užívaných léků,
• zprávy z pedagogicko-psychologické poradny nebo SPC, pokud souvisejí s důvodem vyšetření,
• brýle, naslouchadlo nebo jiné běžně používané pomůcky.

U dítěte mohou být užitečné také informace ze školy nebo mateřské školy, například aktuální slovní hodnocení, ukázky práce či vyjádření pedagoga. Není ale potřeba přinášet celý školní archiv od prvního obrázku hlavonožce. Vezměte jen dokumenty, které mohou pomoci porozumět současným obtížím.

Pokud dítě přichází s jinou pečující osobou než s rodičem, případně jsou práva rodičů upravena soudním rozhodnutím, přineste také dokument, ze kterého je patrné oprávnění dítě zastupovat nebo rozhodovat o jeho zdravotní péči.

Dítěti můžete přibalit pití a oblíbenou drobnou hračku či jinou věc, která mu pomůže v novém prostředí. Před návštěvou není vhodné dítě úkoly trénovat nebo podrobně zkoušet. Potřebujeme vidět jeho běžný způsob práce, nikoli výsledek domácího přípravného kurzu na skládání kostek.

Když některé zprávy nemáte, návštěvu to zpravidla neznemožní. Na začátku společně probereme, které podklady jsou pro další postup skutečně potřebné.

Rodič nemusí být přítomen po celou dobu vyšetření přímo v ordinaci. Postup závisí na věku a vyspělosti dítěte, důvodu vyšetření i na tom, co dítě potřebuje.

U nejmladších dětí vyšetření zpravidla probíhá za přítomnosti rodiče nebo jiné blízké pečující osoby. Rodič dítěti pomáhá zorientovat se v novém prostředí a zároveň poskytuje důležité informace o jeho vývoji, zdravotním stavu a každodenním fungování.

U dětí přibližně od pěti let obvykle pracujeme nejprve samostatně s dítětem a následně zvlášť s rodičem. Tento postup nám umožňuje navázat s dítětem vlastní vztah, poznat jeho spontánní projevy a vytvořit si nezávislý odborný názor. Rodič po tuto dobu zůstává nablízku.

Pokud si dítě přeje, aby rodič zůstal v místnosti, nebo je bez něj nejisté, přizpůsobíme tomu začátek setkání. Můžeme začít společně a další postup domluvit podle toho, jak se dítě cítí. Samostatné vyšetření nemá být zkouškou odloučení ani soutěží v dětské statečnosti.

U dospívajících probíhá významná část vyšetření zpravidla bez přítomnosti rodiče. Dospívající tak získává prostor mluvit otevřeně o tématech, která se mu před rodičem sdělují obtížně. Součástí vyšetření však může být také samostatný rozhovor s rodičem nebo společná konzultace.

Zákon nestanoví pevnou věkovou hranici, například 16 let, od které by dítě automaticky rozhodovalo o péči zcela samo. Vždy se posuzuje, zda je nezletilý pacient vzhledem ke svému věku a rozumové a volní vyspělosti schopen porozumět povaze, účelu a důsledkům navrhované péče. Jeho názor musí být zjištěn a jeho význam roste s věkem a vyspělostí. V odpovídajících případech může být zdravotní služba poskytnuta i na základě souhlasu samotného nezletilého.

To však neznamená, že každý dospívající může být automaticky přijat bez vědomí rodiče. Možnost zahájit nebo poskytovat péči bez jeho účasti posuzujeme vždy individuálně podle věku a vyspělosti dospívajícího, charakteru péče, jeho aktuální situace a příslušných právních pravidel.

Nezletilý pacient má zároveň obecně právo na přítomnost zákonného zástupce, pokud jeho přítomnost nenarušuje poskytování zdravotních služeb. Oddělený rozhovor proto dítěti i rodiči předem vysvětlíme a postupujeme s ohledem na účel vyšetření, potřeby dítěte a jeho názor.

Od 18 let rozhoduje pacient o své péči samostatně. Sám také určuje, kdo může být při vyšetření přítomen a komu mohou být poskytovány informace o jeho zdravotním stavu.

Naším cílem je zvolit takové uspořádání vyšetření, které umožní dítěti mluvit otevřeně, rodiči předat důležité informace a psychologovi vytvořit si vlastní odborný názor.

Pracujeme s dětmi už od útlého věku, přibližně od jednoho roku.

U nejmenších dětí vyšetření probíhá především prostřednictvím pozorování, hry a rozhovoru s rodiči. Sledujeme vývoj dítěte, jeho komunikaci, chování, pozornost, vztah k okolí a způsob, jakým reaguje na různé situace.

S věkem dítěte se způsob práce postupně mění. U starších dětí více využíváme rozhovor, úkoly, testové metody a další formy vyšetření odpovídající jejich věku a schopnostem.

Vždy volíme takový postup, kterému dítě může rozumět a který odpovídá tomu, co potřebujeme zjistit.

Klinicko psychologické vyšetření dává smysl vždy, když je potřeba porozumět tomu, co za obtížemi stojí v kontextu zdravotního stavu — a rozhodnout, jaká pomoc bude ta správná.

U dětí a dospívajících se na nás lidé obracejí, když:

• dítě zaostává ve vývoji — v řeči, v pohybu, v kontaktu s okolím;
• se nedaří ve škole navzdory snaze, nebo se objevily potíže se čtením, psaním či počítáním a selhaly veškeré podpůrné opatření nastavené školou a školským poradenským zařízením;
• se dítě nedokáže soustředit, je neklidné, nebo naopak jakoby nepřítomné;
• se výrazně změnilo chování nebo nálada — uzavírá se, má úzkosti, výbuchy vzteku, potíže se spánkem;
• má obtíže ve vztazích s vrstevníky nebo nezvládá běžné sociální situace;
• prodělalo úraz či onemocnění mozku a je potřeba zjistit, co to udělalo s jeho fungováním;
• je naopak nadané a je třeba porozumět jeho potřebám;
• vyšetření doporučil lékař, který má dˇ´´ítě v péči.

Ano. Přestože se významná část naší práce zaměřuje na děti a dospívající, poskytujeme péči také dospělým pacientům a seniorům.

Věnujeme se například klinicko-psychologické diagnostice, neuropsychologickému vyšetření, kognitivní rehabilitaci, psychoterapii a podpoře při zvládání zdravotních, psychických nebo životních obtíží.

Způsob vyšetření a péče vždy přizpůsobujeme věku, zdravotnímu stavu a potřebám konkrétního člověka.

Výsledek vyšetření vysvětlujeme především pacientovi. U nezletilých pacientů poskytujeme informace také jejich zákonným zástupcům, přičemž přiměřeně věku a vyspělosti informujeme a zapojujeme také samotné dítě. Zákonní zástupci se dozvědí závěry vyšetření, doporučený postup a informace potřebné pro další péči. Neznamená to však, že jim automaticky sdělujeme každý detail individuálního rozhovoru s dítětem

Potřebný závěr můžeme předat také lékaři nebo jinému zdravotnickému pracovníkovi, který pacienta k vyšetření odeslal nebo na naši práci navazuje další péčí. Sdílíme pouze informace nezbytné pro zajištění návaznosti zdravotních služeb.

Dospělý pacient může určit, komu dalšímu smíme informace poskytovat, případně jejich poskytování konkrétní osobě zakázat. U nezletilého pacienta tuto otázku řešíme se zákonnými zástupci a podle věku a vyspělosti zohledňujeme také názor dítěte.

Škole, pedagogicko-psychologické poradně, speciálně pedagogickému centru, zaměstnavateli ani jiným institucím zprávu nebo závěry automaticky nepředáváme. K takovému předání je zpravidla potřebný souhlas pacienta, případně jeho zákonného zástupce, nebo jiný zákonný důvod.

Všichni zdravotničtí pracovníci jsou vázáni povinností mlčenlivosti. Bez souhlasu lze informace sdělit pouze v případech stanovených zákonem, například když je to nezbytné pro návaznost zdravotní péče, při plnění oznamovací povinnosti nebo při ochraně pacienta či jiné osoby před závažným ohrožením.

Předem vám vysvětlíme, komu má být závěr určen, jaké informace bude obsahovat a za jakým účelem budou předány. Máte-li obavu z předání informací konkrétní osobě nebo instituci, sdělte nám ji před vyšetřením nebo před vystavením zprávy.

Jen tehdy, když si to přejete a dáte nám k tomu souhlas.

Pokud si to přejete, můžeme naopak školu aktivně podpořit — vysvětlit jí srozumitelně, co vaše dítě potřebuje, a pomoct nastavit podpůrná opatření tak, aby dítěti skutečně sloužila. Bez vašeho souhlasu ale škole nesdělíme nic.

Délka vyšetření závisí na věku pacienta, důvodu vyšetření a rozsahu otázek, které potřebujeme objasnit

Vyšetření obvykle probíhá během několika setkání a celkem může trvat přibližně dvě až šest hodin. Součástí bývá rozhovor, vlastní psychologické vyšetření a závěrečná konzultace, při které vysvětlíme výsledky a doporučíme další postup.

U dětí zpravidla pracujeme samostatně s dítětem a zvlášť hovoříme s rodiči. U mladších dětí nebo pacientů, kteří se rychleji unaví, rozdělujeme vyšetření do kratších částí.

Přesný počet a délku setkání stanovujeme individuálně. Cílem není vyšetření uspěchat, ale získat spolehlivý obraz o obtížích, schopnostech a potřebách pacienta — lidská psychika se bohužel nevejde do jedné svižné půlhodiny mezi parkováním a obědem.

Jedno individuální psychoterapeutické setkání obvykle trvá 50 minut. První konzultace je vždy delší, protože je potřeba probrat důvod příchodu, očekávání a samotnou indikaci. 

Párová nebo rodinná terapie zpravidla trvá 60 až 90 minut. Délku i četnost setkávání domlouváme předem podle typu péče a potřeb a možností pacienta a jeho rodiny.

Označení "hodina" je tedy tradiční psychoterapeutická jednotka, nikoli příslib celých šedesáti minut — i psychologie si pořídila vlastní časové pásmo.

Záleží na tom, jaký dokument soud nebo váš právní zástupce skutečně požaduje.

Na žádost pacienta nebo jeho zákonného zástupce můžeme vypracovat zprávu o dosavadním vyšetření či péči, případně výpis ze zdravotnické dokumentace. Zpráva může shrnout průběh péče, naše odborná zjištění, diagnózu a doporučený další postup. Obsahuje pouze informace, které můžeme doložit vlastní klinickou prací a vedenou dokumentací.

Taková zpráva však není znaleckým posudkem. Nemůžeme v ní rozhodovat právní otázky ani bez odpovídajícího znaleckého vyšetření hodnotit například:

• rodičovské kompetence,

• vhodnou úpravu péče o dítě,

• věrohodnost jednotlivých osob,

• příčinu rodinného konfliktu,

• zavinění nebo odpovědnost,

• výši újmy či odškodnění.

Znalecký posudek může zpracovat pouze znalec nebo znalecká kancelář s příslušným oprávněním. Samotná kvalifikace klinického psychologa oprávnění k výkonu znalecké činnosti automaticky nezakládá. Znalce je možné ověřit ve veřejném seznamu Ministerstva spravedlnosti.

Pokud u nás pacient již absolvuje vyšetření nebo terapii, vystupujeme především jako poskytovatel zdravotní péče. Zpravidla proto nepřebíráme současně roli nezávislého znalce ve sporu mezi členy rodiny. Můžeme popsat vlastní péči a klinická zjištění, ale nemůžeme objektivně posoudit celý spor jen na základě informací jedné strany. Psychologická zpráva zkrátka není soudní kouzelná hůlka, která z několika návštěv vyrobí rozsudek.

Dokument soudu neposíláme automaticky. Před jeho vyhotovením si vyjasníme jeho účel, adresáta a rozsah předávaných informací. Informace poskytujeme se souhlasem oprávněné osoby nebo tehdy, pokud jejich předání vyžaduje zákon či příslušný orgán v rámci své pravomoci.

Doporučujeme proto nejprve zjistit, zda potřebujete:

zprávu o dosavadní klinické péči, výpis ze zdravotnické dokumentace, nebo znalecký posudek pro soud.

Jde o různé dokumenty s odlišným účelem, rozsahem i právní váhou.

Před první návštěvou je dobré dítěti srozumitelně vysvětlit, kam jde, s kým se setká a proč. Mělo by vědět, že klinický psycholog se snaží porozumět tomu, co dítě prožívá, co mu jde a co je pro něj někdy obtížné.

Řekněte dítěti, že si s psychologem může povídat, hrát, kreslit nebo plnit různé úkoly. Nejde o školní zkoušení, nedostává známky a nemůže propadnout. Některé úkoly mohou být snadné a jiné náročnější, což je běžnou součástí vyšetření.

Dítě by také mělo vědět, že rodič přijde s ním a zůstane nablízku. Podle věku a průběhu návštěvy může část setkání probíhat bez přítomnosti rodiče, aby psycholog mohl dítě lépe poznat a vyslechnout jeho vlastní názor. Pokud si dítě přeje, aby rodič zpočátku zůstal v místnosti, může to říct.

Předem dítě ujistěte, že se může kdykoli zeptat, říct, že něčemu nerozumí, požádat o přestávku nebo sdělit, že mu něco není příjemné. Nemusí říct všechno hned a nemusí znát správná slova.

Není vhodné dítěti slibovat, že se psychologovi nebude nic sdělovat rodičům. Lepší je vysvětlit, že rodiče se dozvědí hlavní závěry a doporučení potřebná pro další péči, ale psycholog jim obvykle nebude převyprávět každé slovo rozhovoru. Také dítěti předem vysvětlí, co potřebuje rodičům sdělit.

Nejdůležitější je mluvit klidně, věcně a bez strašení. Dítěti stačí vědět:

"Půjdeme za psychologem, který si s tebou bude povídat a dělat různé úkoly, aby lépe poznal, co ti jde a s čím bychom ti mohli pomoci. Budu tam s tebou a všechno ti postupně vysvětlí."

O každém pacientovi vedeme zdravotnickou dokumentaci v souladu se zákonem. Obsahuje informace potřebné pro vyšetření, léčbu a návaznost péče, například

• důvod návštěvy a důležité údaje z předchozího vývoje,

• podstatné informace z rozhovorů,

• průběh vyšetření nebo psychoterapie,

• použité diagnostické metody a jejich výsledky,

• klinické závěry, diagnózu a doporučený další postup,

• udělené souhlasy a důležitou komunikaci týkající se péče.

Dokumentace může zahrnovat elektronické záznamy i listinné podklady, například dotazníky, záznamové archy nebo výtvory vzniklé při vyšetření. Vedeme ji průkazně, pravdivě, srozumitelně a tak, aby byla chráněna před ztrátou, poškozením nebo přístupem neoprávněných osob.

Psycholog nezapisuje úplný přepis každého rozhovoru. Zachycuje především informace, které jsou odborně významné pro porozumění zdravotnímu stavu a poskytovanou péči.

Pokud při práci využijeme dočasný zvukový záznam pro přesnější automatizované administrativní zpracování, předem vás o tom informujeme. Videozáznamy nepořizujeme. Občas můžeme fotograficky zachytit výtvor, uspořádání projektivního materiálu nebo výsledek hry; nefotografujeme přitom pacienta.

Zdravotnická dokumentace je chráněna povinností mlčenlivosti. Přístup k ní mají pouze oprávnění pracovníci a další osoby, kterým jej umožňuje zákon nebo pacientův souhlas.

Pacient, případně jeho zákonný zástupce, má právo do dokumentace nahlížet a požádat o výpis nebo kopii. U záznamů autorizovaných psychologických metod a psychoterapeutické péče se zpřístupňuje zejména popis příznaků, diagnóza, terapeutický přístup a interpretace výsledků; samotné chráněné testové materiály se neposkytují v plném rozsahu.

Dokumentaci uchováváme po dobu stanovenou právními předpisy. U ambulantní péče související s léčbou duševních poruch a poruch chování je to zpravidla deset let od posledního poskytnutí zdravotních služeb; u ostatní ambulantní péče obvykle pět let. Po uplynutí této doby může být dokumentace vyřazena a bezpečně zničena zákonem stanoveným postupem.

Psycholog vede zdravotnickou dokumentaci. Zapisuje do ní informace důležité pro vyšetření a další péči, například důvod návštěvy, podstatné údaje z rozhovoru, pozorování, výsledky vyšetření, odborné závěry a doporučený postup

Obrazové ani videozáznamy z vyšetření nepořizujeme.

V některých případech můžeme využít zvukový záznam jako technickou pomůcku pro automatizované administrativní zpracování a přesnější vytvoření zápisu. Neslouží ke zveřejnění, výuce ani k jinému účelu. O jeho použití vás předem informujeme.

Občas pořídíme fotografii výtvoru, uspořádání projektivních materiálů nebo průběhu hry, pokud je to důležité pro správné vyhodnocení. Nefotografujeme přitom pacienta, ale pouze použité materiály nebo výsledný výtvor.

Zdravotnická dokumentace i další zpracovávané údaje jsou chráněny povinností mlčenlivosti a pravidly ochrany osobních údajů. Na to, co zaznamenáváme a proč, se můžete kdykoli zeptat.

Řekněte nám to. Máte právo požádat o srozumitelné vysvětlení výsledků, použitých postupů, odborných závěrů i doporučeného dalšího postupu. Můžete se ptát, z jakých informací jsme vycházeli a jak jsme k závěru dospěli. Poskytovatel musí pacienta informovat srozumitelným způsobem a umožnit mu klást doplňující otázky

Pokud zpráva obsahuje nesprávné osobní údaje nebo věcnou chybu, například chybné datum, název školy či údaj o užívaných lécích, upozorněte nás na ni. Dokumentaci můžeme opravit nebo doplnit zákonným způsobem.

Nesouhlas s odborným závěrem však automaticky neznamená, že jej na žádost změníme. Klinická zpráva musí odpovídat výsledkům vyšetření a odbornému názoru psychologa. Do dokumentace můžeme zaznamenat váš nesouhlas, další informace nebo skutečnosti, které považujete za důležité, ale nemůžeme přepsat závěr pouze proto, aby lépe odpovídal očekávání rodiny, školy či jiné instituce.

Máte právo:

• požádat o další vysvětlující konzultaci,
• nahlédnout do zdravotnické dokumentace a požádat o její výpis nebo kopii,
• obrátit se na jiného klinického psychologa a vyžádat si druhý odborný názor,
• zvolit si jiného poskytovatele péče,
• podat stížnost na postup při poskytování zdravotních služeb.

Právo na druhý názor se vztahuje také na péči poskytovanou klinickými psychology. Přístup k původním záznamům autorizovaných psychologických metod je zákonem omezen; pacient nebo zákonný zástupce má přístup zejména k popisu příznaků, diagnóze, terapeutickému přístupu a interpretaci výsledků. Tím se chrání samotné diagnostické metody — test by totiž přestal být testem, kdyby jeho úlohy a řešení obíhaly mezi rodičovskými skupinami.

Odlišný odborný názor není sám o sobě pochybením. Důležité je, aby byl závěr srozumitelně vysvětlený, odborně podložený a aby pacient věděl, jaké má další možnosti.

Rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče ve vzájemné shodě. Jedná-li jeden rodič vůči zdravotnickému zařízení samostatně, můžeme za běžných okolností předpokládat, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Jakmile se však dozvíme, že mezi rodiči existuje skutečný nesouhlas, nemůžeme jej ignorovat

Nejprve si potřebujeme vyjasnit:

• čeho přesně se neshoda týká,
• zda jde o jednorázovou konzultaci, vyšetření nebo dlouhodobou péči,
• kdo vykonává rodičovskou odpovědnost a v jakém rozsahu,
• zda existuje soudní rozhodnutí,
• jaký je názor samotného dítěte,
• zda by odklad péče mohl dítě poškodit.

Ne každé vyšetření nebo konzultace představují významnou záležitost, která vždy vyžaduje výslovný souhlas obou rodičů. Záleží na povaze, rozsahu a možných důsledcích péče. Pokud však jde o významnou otázku a rodiče se nedohodnou, nemůže jejich spor rozhodnout psycholog. Na návrh některého z rodičů rozhoduje soud. V případě nebezpečí z prodlení může jeden rodič rozhodnout sám, musí však druhého rodiče neprodleně informovat.

Současně vždy zjišťujeme názor dítěte, pokud je schopné situaci přiměřeně svému věku a vyspělosti pochopit. Význam jeho názoru roste s věkem a rozumovou a volní vyspělostí. Za určitých okolností může být péče poskytnuta také na základě souhlasu dostatečně vyspělého nezletilého pacienta.

Pokud víme o zásadním nesouhlasu rodičů a nejde o péči, kterou nelze odložit, můžeme zahájení nebo pokračování péče pozastavit do vyjasnění situace. Naším úkolem není přidat se na stranu jednoho rodiče, ale chránit zájem dítěte a poskytovat zdravotní služby na jasném právním základě.

O probíhajícím rodičovském sporu nás proto informujte předem. Zamlčení nesouhlasu druhého rodiče obvykle situaci nezjednoduší; pouze přesune rodinný konflikt do ordinace, kde pro něj opravdu nemáme další židli.

Klikněte a můžete začít psát. Veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt.